pátek 9. prosince 2016

Názorokec #3: Roztomilé malé lhářky (Sara Shepard)

Každý má co skrývat – zejména holky ze třetího ročníku střední školy – Spencer, Aria, Emily a Hanna. Spencer přebrala kluka vlastní sestře. Aria sní o učiteli angličtiny. Emily se zakoukala do té holky, co je na škole nová. A Hanna dělá hrozné věci, aby byla stále krásná. Jenže od doby, co zmizela jejich kamarádka Alison, skrývají všechny před světem jedno mnohem horší tajemství. 

Název: Roztomilé malé lhářky
Autor: Sara Shepard
Série: Roztomilé malé lhářky (1. díl z 16)
Originální název: Pretty Little Liars
Rok vydání: 2006 (v ČR 2011)
Počet stran: 264
Nakladatelství: BB art
Překlad: A. Školníková




Názorokec:



Četla jsem knihu Hra lží od téže autorky a protože mě zaujala, rozhodla jsem se, že bych se měla pustit i do PLL.

Kvůli tomu, že série má 16 dílů, jsem se k přečtení nemohla rozhoupat. Nejprve jsem viděla 3 epizody seriálu, ale protože jsem si říkala, že má příliš mnoho dílů, vykašlala jsem se na to. Takže nyní jsem se konečně dostala ke knižní verzi. Až na to, že jsem si ho perfektně vyspoilerovala těmi třemi epizodami. Geniální.

Občas mi vadilo, že seriál místy nesouhlasil s knihou, takže jsem si někdy myslela, že se ta konkrétní scéna již odehrála... a pak jsem zjišťovala, že ne. Ups. Postavy jsem samozřejmě viděla taky seriálové, takže i ten popis osob občas nesouhlasil (dlouho jsem rozdýchávala, že Emily vypadá úplně jinak). Další šok přišel v podobě věku hlavních hrdinek v první kapitole (nebo to byl prolog, netuším...). Jasně, autorka se snažila dát najevo, jak moc je ta čtveřice cool, ale, ehm, dosud se smiřuji s tím, že Spencer v sedmé třídě přebrala své sestře kluka a že se s ním líbala. Prostě, cože?

Hlavní postavy si byly tak rozdílné, že to člověka prostě nutí přemýšlet o tom, jak je možné, že kdysi ta skupinka byly bestovní kámojdy. Příčinou přemýšlení o čtveřici je také to, že když se Aria vrátila z Islandu, sotva spolu prohodily slovo. Bez Alison se prostě neznaly.

Co se týče stylu psaní, er-forma se mi ze začátku moc nezamlouvala. Na druhou stranu, každá kapitola nahlížela k jiné postavě, takže to tak možná bylo méně chaotické. Ale ty komentáře...! Někomu se třeba ty krátké komentáře na začátku kapitol líbily, ale mě prostě prudily. Bylo to jako číst Blesk. Poněkud otravné, ale šlo to prostě ignorovat.

Celá kniha byla zahalena závojem tajemství (nebo by aspoň byla, kdybych si ji tedy nevyspoilerovala seriálem), takže jsem si byla půjčit další 3 díly, protože já prostě potřebuji vědět, kdo je ta A. No a co, že mám na seznamu povinnou četbu, cizojazyčnou četbu, četbu z knihovny (skládající se momentálně z 15 knih) a další četbu, kterou jsem dostala nebo koupila.

Celkově bych hodnotila knihu za hodnou přečtení/zkouknutí, zasnažím-li se být objektivní. Subjektivně bych vám ji vnutila c:

Na závěr bych dodala, že zmínka o Praze mě pobavila. Nečekala bych, že se něco takového objeví v americké knížce.



„Pořád jsem tady, vy mrchy. Vím o vás všechno. A."

0 komentářů:

Okomentovat

Díky za koment! Jsi úžasný člověk!