pondělí 16. ledna 2017

Názorokec #7: Brisingr (Christopher Paolini)

Nedoporučuji číst názorokec ani samotnou knihu před přečtením předchozích dílů. Ale na začátku knihy je čtyřstránkové shrnutí předchozího děje, takže se bez Eragona a Eldestu obejdete. Asi.

Název: Brisingr
Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz Dračích jezdců (3. díl ze 4)
Originální název: Brisingr
Rok vydání: 2008 (v ČR 2009)
Počet stran: 658
Nakladatelství: Fragment
Překlad: O. Zumrová

Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou…
Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou proto čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně… Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, ve kterém nechybí ani Safiřin něžný humor.




Názorokec


Nemůžu uvěřit tomu, že jsem to knihu četla přesně jeden měsíc. Měsíc. Je sice pravda, že 7 dní z toho jsem byla na chatě a nechtělo se mi tahat tu bichli přes půlku republiky, ale stejně. Měsíc. Nebudu tedy chodit kolem horké kaše a napíši to narovinu: ta kniha byla nudná. Mnohdy jsem se nedokázala ani soustředit a místo toho, abych ji vážně četla, jsem jenom přelétávala řádky očima.

Nejspíš to bylo kvůli tomu, že celý děj Brisingru bych mohla shrnout slovy „pobíhání po celé Alagaesii sem a tam a máchání klackem". Nechápejte špatně, nestěžuji si na nedostatek akce - té tam nebylo až tak málo - ale jenom na naprostý nedostatek čtivosti. Asi jenom nejsem ten typ, co si libuje ve válkách.

Šíleně mě iritovalo, že hlavní záporák byla spíše vážka v pozadí (nemám tím na mysli zadek, ale pozadí jako... pozadí. Chápeme se, že jo?). Sehrál asi tak velkou roli v celém příběhu jako ten divný kouzelník v rutinách. Ne, kecám, ten kouzelník se alespoň na půl stránky objevil osobně. Ale Galbatorix? Velký, všemocný, obávaný Galbatorix? Ten se krčil v hradbách svého hrádečku. Někde v polovině jsem ztratila ponětí, proč se proti Galbatorixovi vede válka. Vážně jsem to nechápala. Bylo od autora sice moc pěkné, že neustále připomínal, jak je Galbatorix véééééélmi zlý a že musí být svržen, ale svojí nečinností byl zlý asi tak jako uvařená brambora. Jistě, kdysi pobil všechny Jezdce... Ale no a co? Není na válku trochu pozdě? Přece jenom, ty Jezdce už vyhubil (skoro). Takže ač se snažím, jak se snažím, stále nemohu nemít ráda Galbatorixe. Což považuji za menší problém, protože když fandíte spíše záporákovi, asi tu něco není v pořádku.

Zase ale nemohu tvrdit, že to byla absolutní ztráta času. Ztráta času to byla, ale až tak brutální snad ne. V tomto dílu jsem ocenila nejenom mapku Alagaesie (která sice byla i v Eragonovi a Eldestu, ale já prostě zbožňuji tyhle bonusy ke knížkám ^^) a všelijaké jazyky (které pak člověku lezou na nervy, obzvlášť, když neví, cože to znamená a musí kvůli tomu listovat až na konec knihy), ale i vypravování z pohledu Safiry (ačkoli stále v er-formě) a prostor věnovaný Roranovi. Dobře, přiznávám se, že ty části s Roranem mě neskutečně nudily, neboť z 99 % se odehrávaly v bitvě. Je však chvályhodné, že i někdo jiný kromě Eragona a Safiry si v příběhu ukořistil kus role.

Bohužel, pár kladných bodů nezachrání celé dílo, a tak dávám 2 hvězdičky - za viz předchozí odstavec. Jednohvězdičkové hodnocení si šetřím pro naprosté literární braky, protože označovat knihu za Odpad! nechci - když už je o ničem, alespoň jedno využití se najde: dárek pro někoho jiného či zarážka do dveří. Na tom nezáleží.



„Krátit si den rozjímáním o všem zlém, co by se nám mohlo přihodit, znamená otravovat si štěstí, které už máme..." (str. 208)

0 komentářů:

Okomentovat

Díky za koment! Jsi úžasný člověk!