neděle 5. února 2017

Názorokec #9: V pasti (Lenka Dostálová)

Vždycky jsem si myslela, že vím, kdo jsem. Ještě nikdy jsem se tolik nemýlila… 
Layla celkem klidně proplouvá životem. Studuje taneční školu a jediné problémy, které řeší, jsou úkoly a otravná spolužačka. Jednoho dne však zkolabuje. Sama a zmatená se ocitne v nemocnici. Doktoři netuší, proč skoro zemřela a co se jí vlastně stalo. Rychle se zotavuje, její smysly se však nepřirozeně zostřují. Když je rozrušená, začínají se kolem ní dít podivné věci. Když se ji z nemocnice pokusí odvést neznámy muž, její svět se obrátí vzhůru nohama. Je vržena do víru událostí, které od základů změní její život. Co se děje s jejím tělem? Proč se musí skrývat a bát se o svůj život?

Název: V pasti
Autor: Lenka Dostálová
Série: Projekt Alfa (1. díl z bůhvíkalika)
Originální název: V pasti
Rok vydání: 2016
Počet stran: 232
Nakladatelství: Fragment
Překlad: -

Názorokec


Knihu jsem vyhrála v soutěži na Aires's world of books spolu s lehce rozlámanými sušenkami, takže jsem z ní (a z těch sušenek) měla samozřejmě radost. Děkuji té dobré duši ještě jednou!

Upřímně, V pasti je snad vůbec první fantasy knihou od české autorky/autora, jakou jsem kdy přečetla. Přesto se mi nezdálo, že by se nějak neuvěřitelně odlišila od těch amerických - jména byla americká (Layla, Lucas, Georgie atd.) a děj se odehrával v Americe. Jasně, to, že je člověk Evropan, neznamená, že nesmí za žádnou cenu umístit děj do jakéhokoli jiného kontinentu a že se jeho postavy musí jmenovat Zuzanka, Anička a Emil, ale i tak - to Evropa/Asie/Afrika/Austrálie/Antarktida/Atlantida/Země Nezemě není dostatečně cool? Na druhou stranu, moc velkou roli to umístění nemělo, takže tragédií bych to nenazvala.

Hlavní postava je kick-ass hrdinka, která se moc nezdržuje vymýšlením plánů, vrhající se do každého možného nebezpečí, aby zachránila svoje blízké a svoji svobodu. Nebo hrdost. Ze začátku mi připadala dost dětinská a pitomá, ale buďto to vyšumělo, nebo jsem byla pohlcena dějem natolik, že mi to bylo jedno. Těžko říct.

Protože je kniha vyprávěna v ich-formě, není odstavec, který by neobsahoval Laylinu sarkastickou poznámku. A to byl menší kámen úrazu. Nemám ráda, když je hlavní postava suchar, ale když musí být za každou cenu vtipná, a to na každém řádku, začne mi to lehce lézt na nervy. Ze začátku to bylo fajn, dokonce mi to i vykouzlilo úsměv na tváři (zajímalo by mě, jak se asi tvářili spolucestující v tramvaji, když já se tam tlemila na knihu), ale ke konci to už začalo působit nuceně. Nemůžu však popřít, že právě Layliny vtípky byly jednou z věcí, díky kterým jsem si V pasti tolik oblíbila.

Ano, ta kniha si mě získala. Za zmínku rozhodně stojí rychlý rozjezd (celé to šílenství začalo na zhruba na straně 25, tuším), absence nudných částí (ani na jedné jediné stránce jsem neměla pocit, že to je přebytečná vycpávka) a sympatické postavy. Romantiky tam bylo minimum - teda ne že bych byla antiromantik, jenom mě iritují YA knihy nebezpečně podobné Padesáti odstínů šedi (fajn, nečetla jsem ji, ale nějakou představu o ní bych snad mohla mít) - a nepůsobila ani nijak směšně. Děj nijak fascinovaně originální, přesto dokáže čtenáře dokonale vtáhnout. Prostě si tu knihu přečtěte. Tečka.

„Naštvi mě a já ti ukážu, kdo z nás má větší drápky" (str. 3)

Jinak, kdo knihu již četl, dosud sice není znám datum vydání dvojky, nicméně na Wattpadu je už i ukázka.

0 komentářů:

Okomentovat

Díky za koment! Jsi úžasný člověk!