neděle 19. března 2017

KNK 19 | Alice Oseman: Solitaire

„Tohle není žádná love story..."

Je to vtipný, protože to je pravda.


Název: Solitaire
Autor: Alice Oseman (GoodreadsČBDB, Databáze knih)
Série: - (v originálu vyšly ještě dvě povídky, nejsou ale nezbytnou součástí série)
Originální název: Solitaire
Rok vydání: 2014 (v ČR téhož roku)
Počet stran: 332
Nakladatelství: CooBoo
Překlad: R. Bičíková

Pokud by vás to napadlo, tak tohle není žádná love story.
Jmenuju se Tori Springová. Ráda spím a ráda bloguju. Minulý rok – před tím vším, co se stalo s Charliem, a předtím, než jsem se musela vypořádat s maturitou, přihláškou na vysokou a faktem, že jednoho dne opravdu budu muset začít s lidmi mluvit – jsem měla kamarády. Všechno bylo úplně jinak, řekla bych, ale to teď skončilo.
Teď je tady Solitaire. A Michael Holden.Vím, o co se Solitaire pokouší, a Michael Holden je mi ukradenej.
Fakt jo.
(oficiální anotace)


„Je strašně snadné si myslet, že o někom víte všechno."

Jasně, oficiální anotace se pokouším nahrazovat svými slovy, ale tohle bylo tak výstižné, že jsem to sem musela dát, ačkoli o samotném obsahu knihu nic moc neprozradí. Celkově kniha ani o ničem fascinujícím, světoborném, geniálním a dechberoucím nebyla, byla ale napsána tak úžasnoucně, že knihu za fascinující, světobornou, geniální a dechberoucí považuji.

„Člověk občas musí působit normálně. Pro většinu lidí je normálnost běžnej stav. Ale pro některý lidi, jako třeba pro mě nebo pro tebe, je normálnost něco, co musíme předstírat, jako třeba když si vezmeš elegantní šaty na slavnostní večeři."

Dobře, přeháním. Hlavním tažným bodem, ačkoli velmi subjektivním, pro mě byla hlavní postava, vyprávějící příběh ze svého pohledu. Stačila třetí věta z anotace a věděla jsem, že si s ní budu perfektně rozumět. A měla jsem pravdu, teda do té doby než se Tori přiznala ke své averzi vůči knihám. Tori je pesimistická až za hrob, spíše asociální, cynická a nesnáší Disneyovky. Prostě typická středoškolačka, vezmeme-li to kolem a kolem.

Michael Holden je její přesný opak - je optimista, zvědavý, živý, nadšený ze života a podobně. Nebo tak aspoň působí. Tím, že nakráčel do jejího života s úmyslem z něj neodkráčet, způsobil, jednoduše řečeno, pohromu. Nebo tedy ne pohromu, ale... no... to. Moje vyjadřovací schopnosti zde trochu narazily, mno.

„Nechci, aby se o mě lidi báli. Nemají se čeho bát. Nechci, aby se snažili pochopit, proč jsem taková, jaká jsem, protože první, kdo by to měl chápat, jsem já. A já to ještě nechápu. Nechci, aby se mi do toho někdo pletl. Nechci, aby mi lidi lezli do hlavy, šťourali do toho a onoho, a nestále se mě snažili poskládat dohromady, slepit to, co se rozbilo."

S Michaelem přichází i staronová osoba - Lucas Ryan, Toriin dávný kamarád z dětství. Dobře, tak možná ne až tak starý, neboť naposledy se viděli, když jim bylo oběma 11, tuším, a nyní jim je 16 (?). To zas tak dávno vážně není, nicméně se zdá, že každý z nich se změnil natolik, že si už nerozumějí jako před 5 lety.

A nakonec, blog Solitaire. Nikdo neví, kdo je jeho autorem. Ví se ale, co je jeho účelem - střílet si ze školy. Rázem se objevují mainstreamové kanadské vtípky a všem to ze začátku připadá vtipné, nikdo se neobtěžuje zamyslet nad tím, kdo za ně stojí. Ani když se málem stane něco vážného. Jenom Tori je odhodlaná překazit Solitairu plány. A samojasně, od přírody zvědavý Michael je odhodlaný jí v tom pomoct.

„Kouření je tak nesmyslné. Jediný důvod, který mě pro kouření napadá, je to, že chcete umřít."

Sama zápletka se sice objeví až v půlce, nicméně, kniha mi přirostla k srdci. Postavy jsou jiné. Hlavní hrdinka se svojí nenávistí ke světu odlišuje. Michael Holden se odlišuje svojí nedokonalostí. Všichni se odlišují. Nedostatky jistě má, celá nadšená z pesimistických částí jsem je ale směle ignorovala, tudíž nyní nejsem schopna vytáhnout nějaké z nich na světlo, snad kromě toho konce, který mi ke zbytku knihu tak úplně neseděl. Stejně jí dávám 5 hvězdiček, protože 4,5 je moc málo na Solitaire. 

„Nikdo není upřímný, nikdo není skutečný. Nikomu ani ničemu se nedá věřit. Emoce jsou nejsmrtelnější lidskou nemocí. Všichni umíráme."
„Telefon nenávidím. Je to ten nejhorší vynález na světě, protože nemůžete jen tak mlčet. Nemůžete jen poslouchat a přikyvovat na správných místech. Musíte mluvit. Nemáte jinou možnost. Telefon mi bere svobodu nevyjadřování se."

Mimochodem, samosebou jsem si Toriin blog vyhledávala. A on existuje!

3 komentáře:

  1. Tak Solitaire bych si hodně ráda přečetla. Anotace mě zaujala a doufám, že se k ní dostanu co nejdříve! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pevně doufám, že se k ní nejen dostaneš, ale i že se ti bude líbit :)

      Vymazat

Díky za koment! Jsi úžasný člověk!