sobota 1. dubna 2017

KNK 21 | Julianna Baggott: Čistý (Čistý #1)

Taková typická YA dystopie se zemí zničenou bombami. Přesto musím říct, že kniha má i cosi nového a mrazivého.



Název: Čistý
Autor: Julianna Baggott (Goodreads, ČBDB, Databáze knih)
Série: Čistý (1. díl ze 3)
Originální název: Pure
Rok vydání: 2012 (v ČR 2014)
Počet stran: 476
Nakladatelství: Jota
Překlad: N. Funioková

Po Explozích se přeživší rozdělili - ať už dobrovolně či ne - na dvě skupiny: na ty, co měli štěstí, a na ty, co jej zkrátka neměli.
Šťastlivci, nazýváni jako „Čistí", žijí v Dómu a jejich životy se nijak neliší od těch z doby Předtím - chodí do školy, sportují, slaví narozeniny. Mezi nimi je Partridge, jehož matka zemřela, když pomáhala lidem do Dómu. Tak mu to aspoň vyprávěli. Vypadá to ale, že není mrtvá a že dokonce přežívá za zdmi Dómu. A Partridge je rozhodnutý ji najít.
Nešťastníci, jak je nazývají Čistí, jsou ti, kteří se do Dómu nedostali a důsledkem Explozí splynuli s všemožnými předměty - se zemí, se zdmi, s větrákem, s lecčím. Mnozí si odnesli i spoustu jizev a ochromení.
Pressia má ruku srostlou s hlavou panenky, žije s dědečkem v opuštěném holičství a myslí na dobu Předtím. Její šestnácté narozeniny se ale blíží a s nimi povinnost se hlásit u OSR, kde z ní buď vycvičí vojáka, nebo ji použijí jako živý terč, a tak se dává na útěk.


Tahle kniha mi nevyrazila dech. To vážně ne, na začátku jsem dokonce knihu zpochybňovala v každém druhém řádku, protože se mi nechtělo věřit, jak absurdní svět autorka vymyslela. Hlavní hrdinka YA dystopie, co má ruku srostlou s hlavou panenky? A pak tu je nějaký Dóm, v němž žijí bytosti nezasažené Explozemi, které postihly celou zem? Cože? Čím se vůbec všichni živí, když je všechno splynuté s lecčím? A když tedy autorka přišla s tak geniální myšlenkou, tedy splynutí těla (či čehokoli dalšího) s nejbližšími předměty po zasažení Explozí, proč nikdo nesrostl s oblečením? Jak vůbec „fungují" lidé srostlí se zemí? A...

Myslím, že jsem se k původnímu zmatku a pochybnostem, trvající třetinu knihy, vyjádřila jasně. Upřímně řečeno, drtivou většinu osob jsem na začátku v lásce také neměla, což knize na mé lásce moc nepřidávalo. On ani ten start před prvním řádkem nebyl zrovna nadšený - „nálepka" ve stylu „PRO MILOVNÍKY XXX!" ve mně vždy vzbudí nedůvěru, a když je na nic-stránce mezi patitulem a titulem toto... S obsahem to sice lehce souvisí, přesto - proč? Proč? Víte, jak děsně mě to vylekalo?


Dobrá, teď už opravdu přejdu k samotnému obsahu zbývajících částí knihy.

Ačkoli jsem se ze začátku chytala za hlavu kvůli tomuhle, postupem stránek jsem paradoxně byla světem zničeným Explozemi fascinovaná a nechápala jsem, jak k tomuto nápadu autorka přišla.

Samotný děj se vzbudil zhruba na konci první třetiny a poté už jen a jenom gradoval a gradoval. Nemohu říci, zda se daly nějaké situace odhadnout tři sta stran předtím, než k ní došlo, protože jsem byla do knihy tak zažraná, že jsem nejenom zapomněla vystoupit (vystoupila jsem až na konečné, kdy mě z tramvaje vyhodila tramvajačka, také knihomolka, jak se mi svěřila), ale ani na nějaké konspirační teorie nebyl prostor. Strany se mi pod rukama ztrácely tak rychle, že než jsem si v hlavě sesumírovala „Jo! To je chyták! Ve skutečnosti se ukáže, že to všechno byl podfuk!", už k tomu šokujícímu odhalení došlo (samozřejmě jinak, než jsem si myslela).

Velkým plusem shledávám styl vypravování - může se zdát, že autorka se bude držet jen u psaní v er-formě z pohledu Partridge (to je jméno...!) a Pressie, ale ne. Čtenář se na post-apokalyptický svět může podívat i z pohledu třeba El Capitana a několika dalších postav.

Přesto ale musím autorce něco málo vytknout. Půlhvězdičku z hodnocení jsem ubrala kvůli vztahu mezi Partridgem a Lydou. Šli spolu na ples, on jí ukradl klíče, jí to nevadí, políbili se, zamilovali se. Z mých předchozích knihonázorokeců (páni, to je teda slovo) možná vyplynulo, že moje víra v lásku na první pohled je poněkud, uhm, pochybná, nicméně, autorce se povedlo trumfnout i legendárně nesmyslné lásky. Mimoto Lyda má podle mého příliš malou roli v knize na to, že jí byla věnována zhruba pětina celkového obsahu. Co všechno o ní víme? Zhola nic. Tedy kromě toho, že její máma je psycholožka, že Lyda je z Dómu, že vyrobila ptáčka z drátů a že je hezká. Tento detail autorka nezapomněla sem tam, přesněji ob kapitolu s Lydou, připomenout. To pro jistotu, kdyby na to člověk zapomněl i přes občasnou Partridgovu zmínku o ní (a o její kráse).

Celá frustrovaná jsem také z nevyužitého potenciálu. Byla tu strašná spousta situací, které mohla autorka dál rozvíjet, a místo toho je hned na další stránce ukončila. OSN a Partridgova matka - jo, proč ne, to není zas tak špatný podklad pro napínavou a propletenou zápletku, jenže když na ně došlo, autorka je prostě hladce ukončila. To, co vypadalo jako náročný úkol a zápletka na půl knihy, bylo rozuzleno během chvilky a vše proběhlo jak po másle.

Přesto kniha nebyla špatnou, to vážně ne. Takové čtyři hvězdičky si zaslouží a já se někdy s chutí pustím do dalšího dílu.


2 komentáře:

  1. Knihu vidím poprvé, a vypadá skvěle. Už jen ta obálka mě láká. Děkuji za tip na čtení! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo :D Snad si knihu zamiluješ :)

      Vymazat

Díky za koment! Jsi úžasný člověk!